Sitemap

Sitemapa je v zásadě seznam adres, který říká vyhledávači „tyhle stránky na webu existují, projdi je”. Nejběžnější je formát XML - strojově čitelný soubor, který si nikdy neotevře běžný návštěvník, jen Googlebot a robot Seznamu. U každé adresy může být navíc datum poslední změny (lastmod), které vyhledávači napoví, co se od minula změnilo a co má procházet přednostně.

Důležité je hned na začátku srovnat jedno nedorozumění: sitemapa negarantuje nic. Nezajistí, že se stránka zaindexuje, ani ji neposune na lepší pozici. Je to pozvánka, ne příkaz. Google se podle ní rozhodne, co si projde - pořád ale platí jeho vlastní pravidla pro indexaci.

XML sitemap vs. mapa webu v patičce

Pojem „mapa webu” se používá pro dvě různé věci:

• XML sitemap - soubor pro vyhledávače, obvykle na adrese vasedomena.cz/sitemap.xml. O té je řeč všude níž.
• HTML mapa stránek - lidsky čitelná stránka s odkazy na všechny sekce, historicky odkazovaná z patičky. Dnes má smysl hlavně u rozsáhlých webů jako pomůcka pro návštěvníky; pro SEO je okrajová.

Když někdo řekne „přidej sitemapu kvůli Googlu”, myslí tím skoro vždy tu XML.

Co do sitemapy patří (a co ne)

Tady se rozhoduje, jestli sitemapa pomáhá, nebo škodí. Platí jednoduché pravidlo: do sitemapy patří jen adresy, které chcete mít ve vyhledávání. Konkrétně stránky, které:

• vrací stavový kód 200 (fungují, ne 404 ani přesměrování),
• nejsou blokované v robots.txt,
• nemají značku noindex,
• jsou kanonické - tedy verze, kterou považujete za hlavní.

Nejčastější prohřešek, který v auditech vídám, je opačný přístup: sitemapa vygenerovaná „všeho, co na webu je”. Skončí v ní přesměrované URL, filtrované a parametrické varianty produktů, děkovací stránky po odeslání formuláře i staré adresy z minulého redesignu. Vyhledávač pak dostává rozporný signál - sitemapa mu tvrdí „tohle je důležité”, zatímco stránka sama říká noindex nebo vrací 404. U velkých webů to reálně plýtvá kapacitou procházení na URL, které se nikdy neměly indexovat.

Jak se o sitemapě vyhledávač dozví

Umístit soubor na web nestačí - je dobré na něj vyhledávač aktivně nasměrovat. Fungují čtyři cesty a nejlepší je použít je zároveň:

1. Odkaz v robots.txt - řádek Sitemap: https://vasedomena.cz/sitemap.xml. Robot ho najde hned při první návštěvě, ještě než začne procházet.
2. Google Search Console - sekce Sitemapy. Kromě odeslání tady navíc uvidíte, kolik adres Google ze sitemapy přečetl a jestli v ní nenašel chyby. To je zpětná vazba, kterou jinde nedostanete.
3. Seznam Webmaster Tools - v Česku nepodceňovat. Seznam pořád drží nezanedbatelný podíl vyhledávání a má vlastní nástroj pro odeslání sitemapy.
4. Bing Webmaster Tools - Bing bývá opomíjený, ale jeho index dnes napájí i řadu AI asistentů (Copilot, částečně ChatGPT). Odeslat sitemapu je pár minut práce navíc a stojí to za to.

Limity a rozdělení na víc souborů

Jeden soubor sitemap.xml smí obsahovat maximálně 50 000 adres a mít do 50 MB v nekomprimované podobě. Větší weby proto sitemapu rozdělí na několik souborů a nad ně postaví sitemap index - sitemapu sitemap, která odkazuje na jednotlivé části. E-shopy tak běžně mají zvlášť sitemapu pro kategorie, produkty, články a statické stránky. Rozdělení navíc pomáhá s diagnostikou: když v Search Console vidíte, že se neindexuje zrovna sitemapa produktů, víte, kde hledat.

Nejčastější chyby z praxe

• Statická sitemapa, která se neaktualizuje - vygenerovaná jednou při spuštění webu a od té doby zamrzlá. Nové stránky v ní chybí, smazané v ní straší. Sitemapa se má generovat automaticky.
• Sitemapa plná neindexovatelných URL - viz výše; nejčastější a nejškodlivější.
• Špatné nebo http adresy po přechodu na HTTPS nebo změně domény.
• Sitemapa existuje, ale nikdo o ní neví - není v robots.txt ani odeslaná v Search Console.