Autorita domény

Nový web startuje u Mozu na jedničce - jeho škála jde od 1 do 100, zatímco Ahrefs měří od nuly. Wikipedie, velká média a nejsilnější e-shopy se drží nad sedmdesátkou, běžný firemní web se u nás pohybuje mezi deseti a třiceti. Vypadá to jako známkování webů - a přesně tady vzniká většina nedorozumění. Autorita domény kvalitu webu nehodnotí. Je to předpověď.

Co to číslo předpovídá

Moz DA se počítá modelem strojového učení nad vlastním odkazovým indexem (Link Explorer). Model je natrénovaný na jedné otázce: jak pravděpodobně se tenhle web objeví ve výsledcích Googlu ve srovnání s ostatními. Vstupem jsou desítky faktorů z odkazových dat, nejvíc váží počet odkazujících domén - tedy cizích webů, ze kterých vede aspoň jeden zpětný odkaz - a jejich vlastní síla.

Z toho plyne první praktický důsledek: v čísle není váš obsah ani technický stav webu. Když najmete copywritera nebo zrychlíte načítání, DA se tím samo nezvedne. Zvedne se teprve ve chvíli, kdy se ten obsah někomu vyplatí odkázat. Kvalitní web tedy autoritu ovlivňuje, ale zprostředkovaně - přes odkazy, které si vyslouží.

A jeden faktor, který se v přehledech „co ovlivňuje autoritu” objevuje nejčastěji, do výpočtu nepatří vůbec: stáří domény. Ani DA s ním nepočítá, ani Google. John Mueller na otázku, komu vlastně představa o výhodě starých domén slouží, odpověděl, že hlavně těm, kdo je chtějí prodat.

Číslo je relativní - může klesnout, i když nic neztratíte

Autorita domény je normalizovaná na celý index. Moz to vysvětluje na hraničním příkladu: kdyby Facebook získal miliardu nových odkazů, DA všech ostatních webů by relativně klesla, protože silné domény obsadí místa na horním konci škály. Nic byste neudělali špatně a číslo by šlo dolů.

Z téhož důvodu je škála logaritmická. Posun z 20 na 30 je otázka několika desítek slušných odkazů, posun ze 70 na 80 je jiná disciplína. A do třetice: hodnota se mění i tehdy, když Moz obnoví index nebo upraví model - naposledy výrazně u verze DA 2.0 v roce 2019.

Prakticky z toho vyplývá, jak autoritu čtu. Nesleduju ji jako samostatnou křivku v čase, protože pohyb o dva body nic neříká. Sleduju rozdíl proti konkurenci, změřený ve stejný den a stejným nástrojem. Teprve ten rozdíl má informační hodnotu.

DA, DR, Authority Score: tři čísla, tři vzorce

Pod jedním pojmem se schovávají metriky různých nástrojů, které se počítají odlišně:

• DA (Moz) - škála 1-100, strojový model předpovídající pravděpodobnost dobrého umístění.
• DR (Ahrefs) - škála 0-100, výhradně odkazový profil: kolik domén na vás odkazuje, jak silné samy jsou a na kolik dalších webů odkazují. Odkazy s nofollow se nepočítají.
• Authority Score (Semrush) - kombinuje odkazová data s organickou návštěvností a signály spamu.

DA 40 a DR 40 proto nejsou totéž číslo. Rozdíly mezi nástroji nevypovídají o realitě, ale o velikosti jejich indexů a o vzorci. Srovnávat má smysl jen v rámci jednoho nástroje - a hlavně s přímou konkurencí v SERPu, ne s celým internetem.

Ještě dvě rozlišení, která se pletou. Autorita domény se týká celého webu, zatímco autorita stránky (Page Authority u Mozu, URL Rating u Ahrefs) hodnotí jednu adresu - silná doména neznamená, že konkrétní podstránka na něco rankuje. A PageRank je algoritmus Googlu, ne metrika nástroje; společný mají jen princip, že odkaz předává hodnotu.

Má Google vlastní autoritu webu?

DA ne - že to není ranking faktor, píše Moz sám ve své dokumentaci. Zajímavější je, co Google má místo toho. Uniklá interní dokumentace Content Warehouse API z roku 2024 obsahuje atribut siteAuthority, takže nějaký signál na úrovni celého webu Google nejspíš používá. Není to ale číslo z Mozu ani z Ahrefs a nikdo zvenčí ho nevidí.

Rozdíl je zásadní pro to, co s tím jde dělat. Na signál, který Google nezveřejňuje, se nedá ladit. Nástrojová autorita je odhad třetí strany, tedy měřidlo pro mě, ne cíl pro web.

Jak s autoritou pracuju

Používám ji jako kontext, ne jako KPI - konkrétně na tři věci:

1. Odhad obtížnosti. Když má konkurence v desítce DR 60 a klient 15, říká mi to, že hlavové dotazy nejsou první krok. Strategie začne u konkrétnějších dotazů, kde se dá vyhrát dřív, a autorita se doplní cestou.
2. Kvalifikace odkazových příležitostí. Autorita je rychlý filtr, ale nikdy sama. Vždycky k ní přidávám reálnou organickou návštěvnost odkazujícího webu - číslo se dá nafouknout sítí odkazů mezi bezcennými weby, kdežto skutečnou návštěvnost z vyhledávačů se předstírá mnohem obtížněji.
3. Argument pro tempo. Odkazový profil se buduje měsíce a čísla to ukážou dřív než pozice. Vysvětlit s nimi, proč není za šest týdnů první místo, je snazší než bez nich.

Příklad, jak málo autorita sama o sobě znamená: u velké banky, kde jsem odpovídal za SEO, patří doména k nejsilnějším v Česku. Viditelnost na hypotečních dotazech se ale nedostavila sama - musela se odpracovat na konkrétních stránkách, protože na druhé straně výsledků stojí weby se stejně silnými doménami. Tam, kde mají autoritu vysokou všichni, rozhoduje zase obsah.

Proč z ní nedělám cíl

Jakmile se autorita stane cílem, začne pracovat proti výsledku. Nakoupené odkazy z bezcenných webů umí číslo zvednout, aniž by pohnuly pozicemi - a přesně na tom stojí nabídky typu „doménová autorita 50+ do tří měsíců”. Metrika se dá vyhrát, aniž by vydělala jedinou návštěvu.

Se stejnou rezervou beru i doporučení „odstraňte toxické odkazy”, které u autority skoro vždy stojí hned vedle. Moz je ve své dokumentaci uvádí, Google v nápovědě k nástroji na odmítnutí odkazů říká něco jiného: ve většině případů umí vyhodnotit sám, kterým odkazům věřit, a většina webů ten nástroj potřebovat nebude. Sahám po něm proto jen tehdy, když web dostal manuální penalizaci. Preventivní odmítání odkazů kvůli číslu v nástroji je práce navíc, která umí ublížit.

Co sleduju místo autority: pozice na dotazech, které mají obchodní smysl, viditelnost proti konkurenci a organickou návštěvnost. Autorita domény je vedlejší produkt téhle práce. Když roste, je to potvrzení, že linkbuilding a obsah fungují - ne důvod, proč je dělat.