Klíčové slovo je výraz, na který chce web cílit ve vyhledávání - zástupce celé skupiny konkrétních dotazů, které lidé skutečně píšou. Analýza klíčových slov zjišťuje, co lidé hledají, jak často a s jakým záměrem, a překládá to do struktury webu: jaké stránky mají existovat a co na nich má být.
Slovo znamená v placené a v neplacené části vyhledávání něco jiného a odtud pramení část nedorozumění. V PPC reklamě je klíčové slovo konkrétní položka v kampani: výraz, na který inzerent přihazuje a za který platí za každý proklik. V SEO nic takového nikde nenastavujete - klíčové slovo je jen zkratka pro celou skupinu dotazů, na které chce být web vidět v neplacených výsledcích. O té je řeč tady.
Rozdíl vypadá jako slovíčkaření, ale řídí celou práci s obsahem. Klíčové slovo je moje zjednodušení pro plánování („seo audit”). Vyhledávací dotaz je to, co člověk skutečně napsal („kolik stojí seo audit pro eshop”). Na jedno klíčové slovo připadají desítky až stovky reálných dotazů.
Google navíc dotazy vyhodnocuje významově, nikoli jako řetězce znaků. Jedna dobře napsaná stránka proto pokryje celou skupinu blízkých formulací a nemá smysl vyrábět stránku na každý tvar dotazu. Tohle je nejčastější zdroj plýtvání, který v auditech vidím: dvacet téměř identických stránek tam, kde měla stačit jedna.
Tohle je nejdůležitější věc, kterou jsem se o číslech z nástrojů naučil. Hledanost u jednoho výrazu je součet všech důvodů, proč ho lidé zadávají - a ty důvody se mohou vzájemně vylučovat.
Přesně tak vypadá i samotný výraz „klíčová slova”: desítku na něj v Česku drží příručky vysokých škol o psaní odborných prací a encyklopedické heslo o programovacích jazycích. Marketingových stránek je tam menšina. Kdo se podívá jen na hledanost, vidí zajímavé číslo a netuší, že většina těch lidí píše bakalářku.
Stejný případ je slovo indexace: hledanost slušná, ale výsledky ovládá indexace pojištění a nájmu, tedy pravidelné navyšování částek podle inflace. Pro stránku o vyhledávačích je většina té hledanosti nedosažitelná.
Praktické pravidlo, které z toho mám: hledanost bez pohledu do výsledků vyhledávání je jen číslo. Než dotaz zapíšu do plánu, otevřu ho v Googlu a podívám se, komu ta desítka patří. Když v ní není ani jedna stránka mého typu, není to můj dotaz - bez ohledu na to, co říká nástroj.
Obecné výrazy s nejvyšší hledaností jsou lákavé a zároveň nejdražší na dobývání. Přitom tvoří menšinu skutečné poptávky. Marketing Miner v analýze českého vyhledávání spočítal, že prvních tisíc nejhledanějších dotazů dělá jen 13 % celkového objemu (data z roku 2020) - zbytek je rozprostřený v ohromném množství konkrétnějších formulací.
Z toho plyne, jak stavět strukturu webu: podle témat a záměrů, ne podle pěti nejhledanějších výrazů. Součet mnoha menších dotazů obvykle přinese víc návštěvnosti než jeden obecný, a ještě dřív.
Do titulku, do hlavního nadpisu, do adresy stránky, do popisku a přirozeně do textu - hlavně tam, kde má stránka odpovědět na to, proč na ni člověk přišel.
A teď to důležitější: žádná správná hustota klíčových slov neexistuje. Procenta výskytů nejsou metrika, kterou by šlo optimalizovat, a snaha nacpat výraz do textu co nejčastěji spadá pod to, co Google nazývá keyword stuffing a řadí mezi porušení zásad proti spamu. Jeho vlastní příklady jsou výmluvné: seznamy telefonních čísel bez přidané hodnoty nebo bloky textu s výčtem měst a regionů, na které se stránka snaží rankovat.
Do stejné kategorie patří meta tag keywords, do kterého se kdysi psal seznam cílených výrazů. Google k němu v dokumentaci uvádí, že se ve vyhledávání nepoužívá a nemá žádný vliv na indexování ani hodnocení. Vyplňovat ho je práce bez efektu.
Když dvě stránky cílí totéž, nepomůžou si - Google si musí vybrat, střídá je, a ani jedna nemá stabilní pozici. Tomu se říká kanibalizace klíčových slov a řeší se rozhodnutím, která stránka má daný záměr vyhrát.
Výstupem analýzy proto není seznam výrazů, ale přiřazení: tenhle záměr → tahle stránka. Teprve to je použitelný plán.
Postup, který používám u nových i běžících webů:
A jedna věc, které se držím dál: analýza, která skončí jako tabulka o tisíci řádcích, byla ztráta času. Použitelná analýza se vejde do seznamu stránek, které mají vzniknout nebo se přepsat - a u každé je jasné, na jaký záměr odpovídá.
Celý postup krok za krokem, včetně kategorizace záměrů a mapování na konkrétní stránky, mám rozepsaný v návodu Jak na analýzu klíčových slov.
U vlastního webu začněte v Search Console v přehledu Výkon - tam jsou skutečné dotazy, na které se web už zobrazuje, včetně pozice a proklikovosti. To je nejlepší výchozí bod, protože nejde o odhad, ale o reálná data. U cizího webu (třeba konkurenta) žádná přesná data neexistují: nástroje jako Marketing Miner nebo Ahrefs odhadují, na co web rankuje, z vlastního sledování výsledků vyhledávání.
Rozhodují tři věci: hledanost (kolik lidí to hledá), konkurence v desítce (proti komu byste stáli) a záměr (co člověk tím dotazem chce). K tomu platí jedno pravidlo, které ušetří nejvíc práce: jedna stránka na jeden záměr. Nejhledanější obecné výrazy nejsou dobrý začátek - konkrétnější dotazy s menší hledaností se vyhrávají dřív a přivádějí lidi, kteří vědí, co chtějí.
Seznam klíčových slov není dokument, který se jednou sestaví a uloží. Hledanost se mění, konkurence přepisuje stránky, přicházejí nové dotazy. V měsíční správě priority přerovnávám podle aktuálních dat.
Napište miNebo se podívejte na službu SEO správa →