Anchor text

Anchor text je ten kousek textu mezi značkami odkazu, na který se dá kliknout - obvykle podtržený nebo barevně odlišený. Zní to jako detail, ale je to jediné místo, kde autor odkazu sám popisuje, kam vede. Titulek cílové stránky si můžete napsat vy, anchor text k odkazu, který na vás vede odjinud, píše ten druhý - a přesně proto má pro vyhledávače jinou váhu než cokoli na vaší vlastní stránce.

Typy anchor textu

• Brandový - název firmy nebo webu (“Adam Vala”, “Shoptet”). Nejbezpečnější a nejčastější typ v přirozeném odkazovém profilu.
• Přesná shoda (exact-match) - anchor text doslova odpovídá klíčovému slovu (“SEO správa webu”). Funguje jako silný signál, ale ve velkém množství je to první věc, která upoutá pozornost při ručním review u Googlu.
• Částečná shoda (partial-match) - klíčové slovo je součástí delšího, přirozeně znějícího spojení (“jak funguje SEO správa u menších firem”).
• Obecný (generic) - „klikněte zde”, „více informací”, „tento článek”. Pro uživatele i vyhledávač nese nulovou informaci o cíli.
• Holá URL - adresa samotná místo popisu (www.adamvala.cz). Běžné u citací a zdrojů, kde jde spíš o transparentnost než o SEO.
• Obrázek - když je odkaz tvořený obrázkem bez vlastního textu, roli anchor textu přebírá jeho alt text.

Proč na tom záleží - ne jen kvůli algoritmu

Anchor text se v SEO textech řeší skoro výhradně jako rankingový signál, ale má i druhou stránku, která se řeší málo: čtenáře, kteří na odkazy nekoukají v kontextu celé věty. Podle pravidel přístupnosti (WCAG, kritérium 2.4.4) by měl mít odkaz smysl i vytržený z okolního textu - lidé používající čtečku obrazovky si totiž běžně nechávají vyjet celý seznam odkazů na stránce a proklikávají podle něj, bez okolní věty. Desítka odkazů „klikněte zde” je v tomhle seznamu k ničemu - a to samé, co škodí čtečce, škodí i vyhledávači, který se snaží pochopit, kam odkaz vede.

Google k tomu ve vlastní dokumentaci píše, že dobrý anchor text je popisný, přiměřeně stručný a má smysl i bez okolního kontextu - a otevřeně varuje před generickými frázemi i před nahromaděním odkazů za sebou, kde čtenář nepozná, který vede kam.

Přirozené rozložení, ne maximalizace

Zdravé rozložení anchor textů je pestré - hodně brandových a obecných, míň přesných shod. Když se ve zpětných odkazech na jednu stránku najednou objeví desítky odkazů se stejnou přesnou frází, je to vzorec, který si Google spojuje s nakupovanými nebo vyměňovanými odkazy - podrobně o tom, proč a odkdy, píšu v hesle linkbuilding. Cíl tedy není mít anchor text s klíčovým slovem všude, kde to jde, ale nechat rozložení vypadat tak, jako by o odkazech rozhodovali různí lidé z různých důvodů - protože přesně to se u přirozeného profilu děje.

Jediné anchor texty, které máte celé pod kontrolou

U odkazů z cizích webů anchor text nadiktujete jen zřídka - píše ho ten, kdo odkazuje. U interních odkazů je to jinak: text i cíl si určujete sami, bez cizího svolení a bez čekání. Tahle část se v návodech na anchor text skoro nezmiňuje, přitom jde o tu jedinou, kterou zvládne opravit kdokoli s přístupem do redakčního systému - stačí přestat psát „klikněte zde” a nahradit to popisem toho, kam odkaz skutečně vede.

Co v auditu vídám nejčastěji

Nejčastější nález nemá nic společného s manipulací, ale s pohodlím: desítky interních odkazů s textem „zde”, „tento článek” nebo „více” - napsané narychlo, bez ohledu na to, co ten odkaz čtenáři ani vyhledávači neřekne. Druhý opakující se vzorec je opačný extrém, většinou po nějaké placené kampani zvenčí - hrstka odkazů zvenčí se stejnou přesnou frází, nápadně čistá na to, aby vznikla sama od sebe. Ani jedno nebývá katastrofa, ale obojí je snadné opravit, jakmile se na to vůbec podíváte - a to je přesně důvod, proč to zůstává neopravené: nikdo se nedívá.