Meta title (anglicky title tag) je HTML značka v hlavičce stránky, která určuje její název. Zobrazuje se jako klikatelný nadpis ve výsledcích vyhledávání, v záložce prohlížeče a při sdílení odkazu. Na rozdíl od meta description je to i rankingový signál - přímo, shodou s dotazem, i nepřímo přes vliv na proklikovost.
V kódu stránky je to jedna značka v hlavičce:
<title>Meta title: jak ho napsat a proč ho Google přepisuje | Adam Vala</title>
Ve výsledcích vyhledávání se z ní stane klikatelný nadpis nad adresou. V prohlížeči stejný text visí na záložce a při sdílení odkazu bývá první věc, kterou člověk uvidí. Anglicky se mu říká title tag, česky i titulek stránky nebo meta titulek - jde o jeden a ten samý element, jen tři různá pojmenování.
Title tag i meta description ovlivňují, jestli člověk na výsledek klikne - a tím nepřímo i klikací systémy, kterými Google výsledky přeřazuje (viz níž). V tomhle jsou si obě značky rovné.
Rozdíl je v druhé, přímé cestě. Title tag Google navíc porovnává s dotazem a používá jako jeden z podkladů pro relevanci - meta description tuhle roli nemá, slouží jen jako zdroj textu pro popisek. Mluvčí Googlu John Mueller v roce 2021 popsal přímý vliv title tagu jako „tiny factor” - malý, ale reálný.
Oficiální vyjádření o váze jednotlivých signálů je ale potřeba brát s rezervou, ne jako definitivní odpověď. Google má dlouhodobě zájem nezveřejňovat přesné mechanismy hodnocení, aby ztížil manipulaci, a historie ukazuje, že se to, co firma řekne, občas výrazně liší od toho, co se pak potvrdí jinde. Přesně tohle se stalo s klikacími daty: roky opatrně formulovaná veřejná vyjádření, než Pandu Nayak, viceprezident Googlu pro vyhledávání, u protimonopolního procesu v roce 2023 pod přísahou popsal systém Navboost - přeřazuje výsledky podle historických kliků - jako „jeden z důležitých signálů, které Google má.” A přesně na tomhle kanálu se title tag a meta description zase potkávají: oba ovlivňují klikací chování, které Navboost měří.
Přímá shoda klíčového slova v title tagu je pravděpodobně skutečně jen ten malý signál, jak ho popisuje Google. Nepřímý vliv na klikací chování - společný oběma značkám - ale může pozice ovlivnit citelněji, než by odpovídalo jen nálepce „tiny factor”. V auditech bývá efekt přepsaného titulku i popisku vidět rychleji, než by odpovídalo jen přímému signálu.
Primárním zdrojem titulku ve výsledcích je obsah <title> elementu, ale Google ho podle vlastní dokumentace nahradí vlastní verzí, když usoudí, že neodpovídá obsahu stránky, je zastaralý nebo příliš obecný.
Zdroje, ze kterých si Google při přepisu bere text, mají podle stejné dokumentace pořadí podle prominentnosti:
<title> elementu,<h1> a nižší úrovně),og:title,WebSite.Praktický důsledek: když se titulek ve výsledcích neshoduje s tím, co je v kódu, oprava jen <title> tagu často nestačí. Pokud H1 říká něco jiného než title tag, nebo interní odkazy na stránku systematicky používají jiný text, Google si může sáhnout právě tam - a přepisovat titulek bude znovu při každém dalším zaindexování.
Všechny tři pojmenovávají stránku, ale dělá to každý jinde a pro jiného diváka:
og:title je samostatný meta tag pro sdílení na sociálních sítích - řídí, jaký titulek se objeví u náhledu na Facebooku nebo LinkedInu. Řada platforem bez vlastního og:title sáhne po obsahu <title>, takže to působí jako jedna věc, ale je to nezávislý tag, který jde napsat jinak.Tři různé prvky nemusí obsahovat identický text - u title tagu funguje lépe konkrétní klíčové slovo na začátku, u H1 čtivější formulace pro člověka, který už na stránce je, u og:title klidně kratší a chytlavější verze pro sdílení. Shoda ve smyslu ale musí zůstat: titulek a H1, které si odporují, jsou přesně ten signál nesouladu, který Google podle předchozí kapitoly řeší přepisem.
Google titulek ve výsledcích zkracuje podle potřeby, typicky podle šířky zařízení - tedy podle pixelů, ne podle pevného počtu znaků. Žádný konkrétní limit ve své dokumentaci neuvádí. Dvě různě široká písmena (třeba „i” a „W”) zaberou jinou šířku, takže dva titulky se stejným počtem znaků se ve výsledcích zobrazí různě dlouhé.
Doporučení „50-60 znaků” je proto praktický odhad z pozorování, ne citace z Googlu. Funguje jako bezpečná hranice, do které se většina titulků vejde celá - spolehnout se na ni jako na tvrdé pravidlo ale znamená občas zbytečně zkracovat titulek, který by se ve skutečnosti vešel, nebo naopak nechat oříznout ten, co má hodně širokých písmen. Bezpečnější přístup: nejdůležitější slovo (značku nebo klíčový výraz) dát na začátek, aby zůstalo čitelné i ve zkráceném zobrazení.
Stejné pravidlo jako u meta description platí i tady. Podle nápovědy Seznam.cz Vyhledávání se titulek výsledku skládá z titulku stránky a také z obsahu stránky - Seznam si tedy může, podobně jako Google, text částečně sestavit sám z toho, co na stránce skutečně je. Jedinou pákou, jak výsledek ovlivnit, zůstává úprava title tagu nebo textu stránky - a po změně počkat na novou indexaci, případně ji urychlit přes Seznam Webmaster.
Nejčastější nález je duplicita: šablona vygeneruje stejný vzorec pro celou kategorii produktů nebo pro filtrovací URL, a výsledkem jsou desítky až stovky stránek se skoro identickým titulkem. Google si mezi nimi pak sám vybírá, kterou zobrazit, a zbytek řadí jako duplicitní obsah - i když texty na stránkách samotných duplicitní nejsou.
Druhý opakující se vzorec je titulek, který přesně kopíruje H1 slovo od slova. Stránku to nepoškodí, ale je to promarněná příležitost: title tag a H1 mají jiného diváka (viz výš) a totožný text nevyužívá žádný z nich naplno.
Duplicitní titulky ze šablony e-shopu jsou skoro na každém auditu, který dělám - řeším je hned vedle titulků, které Google v praxi přepisuje na něco jiného, než mám v kódu.
Napište miNebo se podívejte na službu SEO správa →